„Přenáším už týden, je možné, že bych vůbec spontánně nezačala rodit?“
To magické datum je v kalendáři červeně zakroužkováno: prošla jste 40 předcházejícími týdny s velkým očekáváním. Pak po dlouhé době nastal ten velký den – a jako asi v polovině případů všech těhotenství, dítě nikde. Očekávání se rozplynulo ve sklíčenost. Kočárek a dětská postýlka jsou ještě další den prázdné. A pak ještě týden. A pak v 10 procentech těhotenství, nejčastějiu prvorodiček, dva týdny. Bude to těhotenství vůbec mít konec? Ačkoli tomu ženy, které dosáhly 42. týdne, sotva mohou uvěřit, žádné známé těhotenství netrvalo navždy i předtím, než se začal porod vyvolávat (některá těhotenství skutečně pokračují do 44. týdne a o málo déle, ale dnes převládá snaha ukončovat těhotenství do konce 42. týdne). i 70 procent zdánlivého přenášení plodu vůbec přenášením není. Je to pouze předpokládané přenášení na základě špatného výpočtu doby početí, obvykle kvůli nepravidelné ovulaci nebo nepřesnému datu poslední menstruace matky.
Ve skutečnosti počet diagnóz přenášení dítěte dramaticky klesá, pokud se k potvrzení správného data porodu používá časného ultrazvukového vyšetření, a to z dlouho uváděných deseti procent přibližně na dvě procenta. Pokud se zdá pravděpodobné, že některá žena přenáší plod (obvykle je to 42 týdnů nebo více, i když někteří lékaři začínají jednat dříve), zvažují odborníci při vyhodnocování situace dva důležité faktory. První je určené datum přesné? Logicky ano, pokud je soustavně v souladu s různými známkami postupujícího těhotenství, včetně velikosti dělohy a výšky jejího okraje, načasování prvních pohybů dítěte, jakje pociťuje matka, a prvních srdečních ozev plodu zachycených odborníkem. Lze předpokládat, že také časné ultrazvukové vyšetření v těhotenství nebo krevní test na hCG (lidský choriový gonadotropin) mohou pomoci potvrdit správné datum porodu. Druhým obvykle zvažovaným faktorem je, zda plod i nadále prospívá. Mnohé děti v desátém měsíci dále rostou a dobře prospívají (i když tento růst může být problémem, pokud během této doby dítě příliš vyroste a pravděpodobně neprojde pánví matky). Někdy se však to dříve tak příznivé prostředí v děloze začne zhoršovat a dítě je přenošené. Stárnoucíplacenta nedostatečně vyživuje a kyslík a tvorba amniové tekutiny klesá a nebezpečně snižuje množství tekutiny v děloze. Za těchto podmínek plod nemůže dobře prospívat. Právě děti narozené poté, co strávily nějakou dobu v tomto nehostinném prostředí, nazýváme přenošené. Jsou na svou délku hubené, jejich kůže je suchá s jemnými prasklinkami, vrásčitá a olupuje se, protože ztratila ochrannou sýrovitou vrstvičku – mázek, obvykle pokrývající novorozence narozené v termínu. Protože jsou „starší“ než normální novorozenci, mají delší nehty a více vlasů a obvykle otevřené oči a jsou čilé. Ty, které byly ve zhoršeném děložníním prostředí déle, mají přechodně nazelenale zbarvenou kůži a pupeční šňůru od první stoličky, kterou měly už v děloze. Kůže dětí, které strávily v děloze nejdelší dobu, je nažloutlá. Přenošené děti jsou většinou větší než děti z 40. týdne, mají větší objem hlavičky a mohou být určitým způsobem ohroženy nedostatkem kyslíku a výživy. Mohou také vdechnout mekonium (tzv. šmolka), a mají proto zvýšené riziko obtížného porodu a tím i větší pravděpodobnost porodu císařským řezem. Také většinou potřebují kratší dobu po narození určitou zvláštní péči na novorozenecké jednotce intenzivní péče. Převážná většina dětí narozených po 42 týdnech nekomplikovaného těhotenství však nemá větší riziko trvalých problémů než děti narozené po 40 týdnech. Aby se vyhnuli jakémukoli riziku pro plod navíc, vyvolávají mnozí lékaři raději porod, jakmile je bezpečně zjištěno, že skončil 41. týden těhotenství a hrdlo je připraveno k porodu (měkké a připravené se rozšířit).
S porodem nebo císařským řezem se rovněž začíná, ať už je hrdlo připravené, nebo ne, pokud matku ohrožují komplikace, jako je hypertenze nebo cukrovka, nebo dochází k zabarvení mekoniem, je-li podezření na nepřiměřený růst plodu nebo plod ohrožují jiné problémy. Jestliže není hrdlo připravené k porodu, může si odborník vybrat: buď se pokusí ovlivnit je podáním léku, například dinoprostonum – prostaglandin E2 gelem nebo vaginálními tabletami stejného složení, nebo může vyčkat o něco déle a provést jeden nebo více testů , aby viděl, zda je plod v děloze stále v pořádku. Tento test bude opakovat jednou nebo dvakrát týdně, dokud porod nezačne. Někteří odborníci čekají s rozhodnutím obelstít matku do 42. týdne nebo ještě trochu déle za předpokladu, že jsou testy plodu dobré a rovněž matce se daří dobře. Pokud testy v jakémkoli ohledu prokazují, že placenta nevykonává správně svou funkci nebo že hladina amniové tekutiny není odpoví dající, či existují-li jakékoli známky, že matka nebo dítě nejsou v pořádku, bude odborník jednat (v závislosti na situaci). Buď vyvolá porod, nebo provede císařský řez. Naštěstí pro úzkostlivé matky se jen velmi málo těhotenství prodlužuje déle než o několik dnů přes potvrzených 42 týdnů. Existují opatření, která se někdy doporučují ke snížení pravděpodobnosti, že bude matka dítě přenášet, ale mají své stinné stránky. Jedno opatření denní stimulaci bradavek – může matka provádět doma, je riskantní, protože může vyvolat příliš silné kontrakce. Druhé opatření – odloučení vaku plodových blan, vyžaduje ruční odloučení vaku blan od dolní části dělohy a musí je provádět odborník.
Mnozí lékaři předpokládají, že toto odloučení není rozumné vzhledem k riziku protržení blan nebo možnosti zavlečení infekce. Současné studie
však udávají, že tento postup, který vyvolá porod uvolněním určitých chemických látek v organismu, je bezpečný a účinný, pokud je hrdlo rozšířeno. Není nijak neobvyklé, že po tomto postupu následují kontrakce nebo špinění.